O grafice

O grafice

Jaroslav Klápště

Před mnoha a mnoha léty, jako mladíček zcela nezralý a neznalý, dostal jsem do rukou reprodukci  obrazu (spíše obrázku) H.Daumiera „Sběratel grafiky“. Jak mne rázem zasáhl a okouzlil! Z tohoto nevelkého arcidílka přímo září soustředění a vášeň pro krásu tiše promlouvajících grafických listů. Tak se mně bezděčně otevřel pohled do tajemného a napínavého světa sběratelů vůbec, sběratelů grafik specielně. Ani za mák jsem netušil, jakou roli sehraje grafika v mém životě, kolik mi „nadělí“ radosti, kolik trápení. Teprve ve zpětném zrcátku uplynulých let se mi jevilo ono dávné setkání s Daumierem jako imperativní pokyn osudu, pokyn vedoucí mě celým životem.

Sběratel grafiky od Honore Daumiera

Tím, že grafika produkuje poměrně velký počet listů-originálů, může pokrýt poměrně široký okruh zájemců. V tomto je hluboce demokratický, lidový charakter grafiky. Zatím co obraz je pro prostého člověka dostupný často jen za cenu obětí ztěží zmáhaných, grafický list daleko snadněji vchází do příbytků lidí nadaných výtvarným citem, vnímáním, méně však pozemskými statky. A obec sběratelů se samovolně stmeluje kolem lístků, většinou drobných ex libris, novoročenek. Je podivuhodné, jakou životaschopnost, v podmínkách často krajně nepříznivých, prokázali tito drobní sběratelé. Je na místě vyslovit jim vděčnost a úctu, neboť vytvářejí pole dialogu mezi grafiky a sběrateli roztroušenými po celé zemi. Obraz skončí v nejlepším případě ve veřejné galerii, většinou však v soukromé sbírce a je k vidění, má-li člověk štěstí, jednou, dvakrát za desetiletí. A v místech často velice vzdálených. Ne tak grafika! Ta vstupuje za zájemci do jejich domovů a stává se součástí jejich příbytků, často velice skromných. Není jistě náhoda, že malíři, právě ti největší v čele s Rembrandtem, vedle malby, kresby, vytvořili rozsáhlé grafické dílo. Byli si velice dobře vědomi nezastupitelné úlohy grafiky.

Sběratel grafiky, dřevoryt od T. F. Šimona.

Grafika velkých malířů přirozeně hluboce souvisí s malbou. Není však jen výtahem, přepisem malby, ale široce je přesahuje. Když srovnáme Rembrandtovy obrazy a grafiku, rázem vystoupí rozdíl. Grafice svěřuje, co by obrazům nikdy nesvěřil. Odraní žebráci, odvážné milostné scény, letmé studie postav, vesnické scenérie, městská architektura-to všechno najdeme v grafice, ne však v malbě. Tak se stává grafika mnohem smělejším, osobnějším komentářem, velkolepou reportáží, kde je řazeno vedle sebe vše, co provází člověka na této zemi. Mytologie antická i křesťanská, vznešené i nízké, posvátné i triviální, náhodné momentky vedle složitě promyšlených scén. Tak, jak nám život naděluje co nejúplnější výpověď o všem, co ho kdy a jak vychýlilo z cesty. Neboť poslední smysl grafiky je, dobrat se poznání, co jsme. Je osobní cestou sama k sobě. Proto i volba techniky a výrazových prostředků jsou ostře vyhraněny. Tak Rembrandt volí lept, Toulouse-Lautrec litografii, F. Tichý suchou jehlu. Byl jsem už dosti starý, když se mi vrátil sugestivní  zážitek s Daumierovým obrazem „Sběratel grafiky“. Setkal jsem se s mužem, jako vystřiženým z Daumiera. Starý pán žil v poměrech více než skromných, ale jakmile sáhl do map grafických listů, celý se rozzářil. Tam bylo štěstí a smysl jeho života a rázem se proměnil v tvora nesmírně bohatého. Tento div proměny dokáže sběratelství. Navíc tito sběratelští „boháči“ nikoho nevydírají ani neohrožují. Naopak, svým přitažlivým příkladem kultivují prostředí v němž žijí, v němž žijeme.

Proto ať žijí a množí se!

Převzato z webu p. Jaroslava Štorka: storekhlinsko.cz/index.php?page=galerie

Text byl sepsán pro Jaroslava Štorka z Hlinska. Vřelé díky za souhlas s jeho publikováním zde.