Vladimír Komárek

(1928-2002)

Akademický malíř. Patří k mým posledním "objevům". Cestu k němu mi našel pan Jaroslav Štorek z Hlinska, který mi o něm napsal: Vladimír Komárek je moje “sběratelská láska”. Prožil jsem s ním hodně času , realizoval mu několik výstav a vytvořil pro mne celou řadu lístků (cca 30 PF), exl a podobně. Jeho péefka (PF) jsou zajímavá tím, že u řady z nich se pokoušel najít své vyjádření Večeře Páně.

Pěknou vzpomínku na Vladimíra Komárka sepsal jeho přítel, p. Jaroslav Štorek z Hlinska. Je pod ukázkami z jeho díla.

Vzpomínka na Vladimíra Komárka

Jsou místa, která mají zvláštní moc, kde se pokorně skláníme před jejich mimořádnou silou, kde zatajíme dech, místa, která nás osloví, obklopí a prostoupí. Při každé návštěvě Prahy musím projít Karlovou ulicí na stejnojmenný most, musím se podívat na Hradčany, na protékající Vltavu, na Kampu. Příliš nevnímám davy turistů, prodejce suvenýrů nebo produkce muzikantů. A i když je můj čas strávený v tomto prostoru jen krátký, je mi tam moc dobře a odcházím s pocitem, že mám zase na nějaký čas „dobité baterky“ a že se určitě, bude-li mi to ještě dopřáno, vrátím.

Exlibris vytvořené Vladimírem Komárkem pro p. Jaroslava Štorka.

A právě s takovými pocity jsem přijížděl, ale i odjížděl z té oázy klidu a pochopení, kousíček od maličkého nádraží nedaleko Semil. Alespoň jednou za čtvrt roku jsem procházel tou brankou, u níž je připevněno známé sdělení, a vstupoval do míst sice důvěrně známých, ale stále nově působících pozitivní silou. Kytička růží milé paní domu, přátelské obejmutí s Vladimírem v atelieru a jeho pozdravení: „Vítám Tě kluku Štorků“, kafe, projednání řady praktických věcí a pak už pro mne vždy toužebně očekávaný rozhovor. No, rozhovor? Z mé strany to bylo spíše naslouchání v té nádherné atmosféře světla, vůně barev, v kulisách obrazů a grafik, starého skla a hlavně setkání s člověkem, kterého jsem si nesmírně vážil a který dokázal mou mnohdy rozbolavělou dušičku občerstvit.

Někdo kdysi řekl, že Vladimír Komárek byl lékařem duší a já mohu jen potvrdit, že jsem to poznával sám na sobě. Byl pro mne zdrojem velké síly, povzbuzením do dalších dnů, ale i přístavem, do kterého jsem se mohl po těch mnohdy rozbouřených cestách životem vždy vracet. Vždycky jsem se snažil respektovat ono sdělení u branky o krátké návštěvě. Nutno ale říci, že hlavně díky Vladimírovi se to málokdy podařilo dodržet. A když snad přece jen, musím podotknout, že i krátká návštěva potěšila.

Dr. Karel Žižkovský před časem napsal: „Když budete někdy stát při západu slunce v tiché krajině, určitě uvidíte tu zvláštní fialovou a růžovou a odstíny šedé, to Vladimír už znovu maluje. A když mu nahoře dovolili zase malovat, tak musí být určitě genius.“ A tak, když se dívám při západu slunce na obzor a vidím ty Tvoje barvy, Vladimíre, musím přiznat, scházíš nám.

Vladimír Komárek zemřel před deseti lety 24. srpna 2002.

Jaroslav Štorek