Zde jsou mé vzpomínky na jednu z největších českých osobností 20. století: ThDr. Josefa Zvěřinu, kněze-vyznavače. Protrpěl si hodně za totality hnědé i rudé. Velmi často nám na svých přednáškách říkával: "Víte, jim (estébákům) se nikdy nesmí podařit donutit nás, abychom je nenáviděli." Mě osobně nikdy nenapadlo, že tuto jeho poučku si budu muset připomínat i dnes a to někdy i v křesťanském mezicírkevním prostředí :-) či spíše :-( ?
Dne 18. srpna 1990 ráno sloužil Josef Zvěřina mši svatou pro skupinu mladých Čechů v Římě. Když si chystal věci na bohoslužbu, neustále se usmíval. Jeden z mladých se ho zeptal, proč se stále usmívá. Josef mu odpověděl: "Ale, měl jsem dneska v noci takový zvláštní sen. Viděl jsem v něm všechny své zemřelé kamarády - ale všichni tam byli v kněžských albách a já byl mezi nimi v plavkách". Za několik hodin se to stalo skutečností.
Od roku 1995 jsem členem Společnosti přátel Zdeňka Buriana. Tento malíř mne fascinuje již od mých dětských let.
Od roku 2013 jsem členem Českého sdružení přátel betlémů.
Od roku 2004 jsem členem spolku HADASA Tábor na obnovu života, památek a odkazu táborských Židů.
Od roku 2014 jsem členem Spolku sběratelů a přátel exlibris:
Od roku 1995 jsem členem Sdružení přátel Jaroslava Foglara: