Postní tématické kázání O MODLITBĚ - 1.část

Matka Tereza o modlitbě říkala:

„Čím více se budete modlit, tím lépe se budete modlit. Modlitba rozšiřuje srdce, aby mohlo pojmout dar, kterým je Bůh sám. Čím více dostaneme v tichu modlitby, tím více můžeme rozdávat svým životem. Pokud budu sám prázdný, nemohu rozdávat nic.“

Proč se má člověk vůbec modlit?

1)Bůh mě stvořil pro sebe a k němu se mám vrátit. A modlitba je jako závaží, které vyvolává a urychluje ten pohyb návratu k mému Stvořiteli, k mému Pánu.

2)Mám se modlit, protože Bůh mě miloval první a já jej miluji na oplátku. Pokud někoho mám rád, toužím být s ním a povídat si sním. Chybí mi, stýská se mi po něm. Ve chvilkách modlitby mohu Bohu opětovat jeho lásku za moji lásku.

3)Mám se modlit, protože jsem jen ubohý a slabý člověk. A bez Boha nedokáži nic. Potřebuji, aby mne zahrnoval svými dary, svými milostmi, svojí silou, láskou, energií, požehnáním.

4)Mám se modlit, protože jako křesťan jsem povolán k tomu, abych se spolu se svým Pánem Ježíšem Kristem podílel na jeho modlitbě v Olivetské zahradě, kde se modlil za své blízké. I mně jsou svěřeni lidé, jejich duše. Jsou to všichni moji blízcí a drazí (rodina, spolužáci, sousedi, lidi v obci či městě, kde bydlím). Třeba jsem jediným (jedinou), kdo se za ně modlí. A Bůh uznal za vhodné mě takto na ně napojit. Tato modlitba za druhé je jedním z nejdůležitějších úkolů mého života. Tento úkol mi nic a nikdo na světě nemůže odejmout, ale ani mi zabránit v jeho plnění.

Co je modlitba? -  Ve svém kněžském breviáři mám obrázek apoštolů, jak se modlí společně s Pannou Marií před sesláním Ducha svatého a na obrázku je překrásná definice modlitby: MODLITBA JE KLÍČ K NEVIDITELNÉMU, SKRYTÉMU, BOŽÍMU SVĚTU. Ano, modlitbou se člověk dostává do Božího prostoru, napojuje se na svět neviditelného, mocného a láskyplného Boha.

Můj oblíbený autor, Carlo Carretto, říkával:  „Modlit se, to je myslet na Boha s láskou. Vždyť modlitba je jako láska: překonává prostor a můžeme ji prožívat všude. Neboť když miluješ, Bůh je s tebou, vždyť Bůh je sama Láska.“

Pravá modlitba tedy nespočívá v odříkávání slov. Není to žádný „kafemlejnek“. Pravá modlitba je však ponoření se do Boha, do jeho přítomnosti.A s přítomným tatínkem či maminkou taky hovořím tak, aby mi rozuměli.

Zvláště při rozjímavé modlitbě bychom se měli snažit uvědomit si, že se ponořujeme do tepla Boží lásky, jako se nastavujeme do tepla slunečních paprsků nebo do vůně květin. Říkával mi můj duchovní vůdce: Když se modlíš, nemusíš Bohu sáhodlouze vyprávět, co potřebuješ. On to ví. Stačí jen, když se ponoříš do jeho přítomnosti, abys od něho dostal sílu, energii, lásku. Představuj si, že Bůh je jako Slunce a že do tebe pronikají paprsky je tepla, lásky, milosti, že tě zcela prostupují. Dostaneš se do Božího prostoru. Tohle chce ovšem vytrvalost a věrnost v modlitbě, to nepřijde třeba hned.

Staří duchovní autoři říkávali: „Jsme takoví, jaká je naše modlitba“. Ano, pokud se poctivě a pravidelně modlím, je to vidět na mém chování. Měl bych být klidnější, vyrovnanější, příjemnější, než když se nemodlím. Proč? Jedna z definic modlitby říká, že je to dýchání duše. Člověk je tělo a duše. Představme si, jak bychom vypadali, kdybychom 2 dny nejedli! A teď si představme, jak musí vypadat naše duše, když se několik dní nemodlíme. Jakým darem je potom modlitba církve – mše svatá. Tady se zase může naše duše nadýchnout.

Ještě jedna poznámka na závěr naší první úvahy: naše modlitba by měla patřit celé Trojici Boží. Máme se modlit k Bohu Otci skrze Ježíše Krista v Duchu svatém.  Skrze Ježíše Krista, který je náš nejlepší Přítel a Spasitel, se dostávám v modlitbě k Bohu Otci, kterého prosím, aby mě vzal v tomto neklidném světě do své náruče. A on mi dá svoji Lásku, svého Ducha svatého, Pomocníka a Utěšitele.  Tedy: Modlitba je klíč ke skrytému Božímu světu. Skrze ni se dostávám do Božího prostoru a získávám milosti. Bez ní budu jen štvané, vyplašené zvíře.