Jak se cvičit v modlitbě?
Cvičení spočívá v tom, že modlitbu nikdy nevynechám. Člověk se rád skrývá za omluvy. Neříkejme: jsem příliš unaven, není mi dobře, musím stihnout ještě to a to. Raději si přiznejme: nemám chuť se modlit.
A pravda nás přivede dál, než výmluvy. Možná si uvědomíme, že Pána Boha nemáme zase tak rádi, když se vymlouváme a nechceme s ním mluvit. Koho miluji, s tím chci trávit čas. Musíme si uvědomit, že modlitba je nutnost. Jako nemůžeme žít bez dýchání, tak nemůže žít naše duše bez modlitby.
Kde upadá modlitba, tam ochabuje i naše víra. A bez víry přestává být živé naše křesťanství. Romano Guardini ve své knize „O modlitbě“ napsal: „Nemůže žít, kdo nedýchá, nevytrvá, kdo se nemodlí.“
Někdy skutečně přijde do naší duše období stínů a chmur, Bůh se zdá daleko. Pak je lepší říci Bohu: „Bože, dnes nemám na modlitbu náladu, nejde mi to, dobrou noc.“ I tato jedna věta znamená, že mám k Bohu nějaký vztah. Velká mystička 16. století, sv. Terezie z Avily napsala: „Pokud naše duše prožívá noc a temnotu, tak v tomto stavu pomodlený jeden otčenáš má daleko větší cenu tisíc otčenášů pomodlených v době, kdy je naše víra jasná, všechno se nám daří a neprožíváme žádné smutky a krize.“
Modlitba je ale nezbytná
Člověk, jehož srdce otupí a přestane být věrný Bohu a víře, se často přestává modlit. Psychologové však varují, že člověk se dostává do velkého nebezpečí, pokud nezařadí do svého života něco na způsob modlitby (ať už to je třeba meditace, chvilka ztišení, odpočinutí od všech médií apod.).
Člověk, který neustále pracuje, spěchá, mluví, diskutuje, sedí u televize či počítače, se duševně velmi vyčerpává a stále více a více ztrácí svůj vnitřní klid, sám sebe.
Jestliže chce člověk zůstat duševně zdráv, říkají psychologové, potřebuje modlitba, která mu utiší bouři v duši, jeho duši zklidní a občerství ji.
Soustředění
Jestliže má být má modlitba opravdu rozhovorem s Bohem, musím se nejdříve uklidnit a soustředit se, uvolnit se a říci: nyní nemám nic jiného na práci, než hovořit s Tebou, Bože. Těžko se modlit při hluku rádia, puštěné televizi atd. I když jsem znal kněze, který se při modlitbě breviáře díval na televizi.
Při modlitbě se musíme ode všeho osvobodit a dát se k dispozici jedině Bohu. Na soustředění vše závisí. Již citovaný Romano Guardini říká: „Kdybychom celý čas určený k modlitbě strávili pouze tím, abychom hledali soustředění, byl by ten čas prožit dobře, protože jsme se alespoň zklidnili.
Při modlitbě je tedy potřeba oprostit se ode všeho: Bože, můj otče, zde jsem, zcela sám (sama) přicházím za tebou. A dále je potřeba uvědomit si Boží skutečnost: Bože, jsi zde se mnou, vidíš mě, slyšíš mě. Objímáš mě jako své dítě. Zajmají tě moje starosti i moje radosti.Romana Guardini říká: Jedním z nejhustších závojů, kterým se Bůh obklopuje, je necítit jeho blízkost. Ale pokud má víra vytrvá, prázdnota se najednou vyplní. Bůh přece není jen pouhá fantazie nebo cit. On je skutečný, reálný. Nejsme mu lhostejní a má nás rád.
Takže: modleme se stále (sami, s partnerem, s dětmi v rodině), i když nám to třeba někdy nepřináší nějaké extáze, zvláštní pocity Boží přítomnosti. Bůh někdy zkouší naši věrnost. A jak říkají staří duchovní autoři: Pokud je člověk věrný, Bůh mu dá jednou zakusit svoji blízkost. A to je zážitek, na který se již nikdy nezapomene. Kéž se tak stane!
Tábor 3. 4. 2011
